Investiční certifikáty

Investiční certifikáty jsou cenné papíry. Jde o zvláštní typ dlužního úpisu, který vydávají emitenti (nejčastěji banky) a který kupují investoři, aby si jej později nechali zpět proplatit a mohli tak realizovat zisk.

Investiční certifikáty lze koupit nebo prodat na burze, nebo přímo přes emitenta. Cena investičního certifikátu se vyvíjí na základě vývoje hodnoty podkladového aktiva. Podkladovými aktivy investičních certifikátů jsou nejčastěji akciové indexy, veřejně obchodované akcie, ceny komoditních kontraktů, úrokové míry, křížové kurzy měn atd. Důležité je, aby se hodnota podkladového aktiva dala nějak měřit, byla ověřitelná a dala se vyjádřit číslem.

Cena investičního certifikátu není závislá na nabídce a poptávce po daném certifikátu, což jej odlišuje například od akcií a dluhopisů. Pomocí investičních certifikátů lze spekulovat jak na růst tak i na pokles podkladového aktiva. Pro každý investiční certifikát platí pravidla, definovaná v takzvaném emisním prospektu každého investičního certifikátu, která přesně určují, jak bude emitent stanovovat hodnotu certifikátu v závislosti na vývoji podkladového aktiva a uplynulém času. Investiční certifikáty mohou být emitovány na neomezenou nebo i na předem určenou dobu.

Investiční certifikáty jsou velmi rozšířené hlavně v Německu, největšími emitenty investičních certifikátů jsou proto hlavně banky působící v německy mluvících zemích, jako jsou například Commerzbank, Deutsche Bank, Sal Oppenheim a ABN Amro.

Typy investičních certifikátů na pražské burze

Indexový certifikát

Podkladem je akciový index. Tento certifikát je většinou bez pákového efektu, poměr mezi vývojem certifikátu a podkladového aktiva je 1:1. Tzn. případný pokles/růst aktiva o určitý počet procent znamená i pokles či růst certifikátu o stejný počet procent. Nevětší výhodou tohoto certifikátu je jeho jednoduchá konstrukce a transparentnost pro drobného i institucionálního investora

Basket certifikát

Podkladem tohoto certifikátu je koš akcií nebo jiných instrumentů. Většinou to bývá koš komodit či akcií určitého segmentu trhu. Basket certifikát funguje stejně jako indexový certifikát.

Turbo certifikát

Podkladovým aktivem může být akciový index, komodita či prakticky jakékoli jiné aktivum. Důležitým rysem turbo certifikátu je jeho pákový efekt. Na pražské burze je nabídka těchto certifikátů dominantní.

Bonus certifikát

Bonusový certifikát je vhodný pro dlouhodobého investora, který spekuluje na vysoký růst podkladového aktiva, ale nemusí se bát mírného poklesu či mírného růstu, protože v tomto případě počítá s bonusem. Reverzní bonusový certifikát je vhodný pro investory, kteří preferují dlouhodobé investice a spekulují na výrazný pokles podkladového aktiva. Přitom se nemusí bát mírného růstu či mírného poklesu, protože v tom případě počítají s bonusem.

Diskontní certifikát

Diskontní certifikát je vhodný pro investora, který spekuluje, že podkladové aktivum bude stagnovat, mírně růst (do výše CAP) nebo mírně klesat (do výše diskontu). Předpokladem je ale držení až do dne expirace a včasný nákup, kdy je diskont co největší.

Garantovaný certifikát

Garantovaný certifikát je vhodný pro investora, který má averzi k riziku, je ochoten držet certifikát dlouhodobě (až do data splatnosti), spekuluje na růst podkladového aktiva ve 2. a 3. roce a přitom mu nevadí, že na růstu participuje jen max. 10% ročně (ve 2. a 3. roce). Výhodou konstrukce tohoto certifikátu je garance, která je většinou 100% investované částky.

Rentabilita (z ital. renta, z lat. rendita, výnos z pronájmu) nebo také výnosnost znamená schopnost dosahovat výnosu (zisku a pod.) na základě vložených prostředků. Ukazatel výnosnosti nebo efektivnosti hospodaření se vypočte jako poměr výnosu (zisku) k vynaloženým prostředkům (investice a náklady) a vyjadřuje obvykle v procentech. Je to jeden ze základních ekonomických pojmů a jedno z hlavních kritérií hospodářského podnikání.

Rentabilita a výnosnost investice vlastníka do podniku

Všechny ukazatele rentability hodnotí hospodaření podniku, nehodnotí však výkonnost společnosti z pohledu vlastníka, tj. z pohledu investora vlastního kapitálu. Čistý zisk podniku zpravidla nepředstavuje ani hodnotu finančních prostředků, kterou je možné vlastníkovi vyplatit v plné výši. Kromě finanční stránky, kdy podnik musí mít dostatečné množství volných finančních prostředků, musíme hledět i na právní stránku, tj. respektovat podmínky stanovené obchodním zákoníkem. Z těchto podmínek vyplývá, že výše finančních prostředků, kterou je možné dle obchodního zákoníku rozdělit mezi akcionáře, může být jiná (nižší i vyšší), než je dosažený čistý zisk. V současné době se používají tyto ukazatele zisku, které mají hodnotit výkonnost podniku z pohledu vlastníka (investora).

MVA – market value added – tržní přidaná hodnota – rozdíl mezi tržní hodnotou vlastního kapitálu a vloženou hodnotou vlastního kapitálu, popř. rozdíl mezi tržní hodnotou společnosti a skutečně vloženým kapitálem (vlastním i cizím). Tento ukazatel měří efektivnost při dlouhodobém zvyšování tržní hodnoty společnosti.

EVA – economic value added – ekonomická přidaná hodnota – rozdíl zisku po zdanění a nákladů veškerého kapitálu (alternativních, oportunitních nákladů)

Soukromý důchod je zajištění pasivního příjmu, nebo-li renty na stáří.

Úloha státu

Finanční zabezbečenost stáří by měl zajistit stát, ovšem dnešní generace třicátníků a čtyřicátníků nemá důstojné podmínky v důchodu vůbec jisté. Proto je vhodné se o finanční jistoty v důchodu postarat individuálně.

Dosažení

K dosažení tohoto cíle je třeba dlohodobě a efektivně investovat. Investovat je možné do podílových fondů, státních dluhopisů, do různých spořících účtů, bankovních produktů apod. Každý investor se musí rozhodnout jakou částku je ochoten měsíčně investovat, jak dlouho si přeje investovat a jaké je ochoten podstoupit riziko. V dnešní době existují produkty, které jsou „garantované“. U těch riziko prakticky neexistuje, výnosy jsou však menší než u investic rizikových.

Rada odborníka

Pro zodpovězení těchto základních otázek (kolik, na jak dlouho a s jakým rizikem) je vhodné se poradit s finančním poradcem. Ten je schopen navrhnout optimální mix různých produktů (investiční fondy, produkty pojišťoven, státní spořící fondy atd.) s přihlédnutím k požadované strategii spoření – investování.

Stříbrná cihla o hmotnosti 1000 trojských uncí

Pod pojmem investiční stříbro si lze představit specifickou formu stříbra, která je používána k investičním účelům. Jedná se o stříbrné mince, slitky a cihly s vysokou ryzostí (až 99,9 %) a definovanou hmotností. Jejich umělecká nebo sběratelská cena je zanedbatelná, hlavní hodnotu tvoří kov samotný.

Hodnota stříbra

Stříbro, podobně jako zlato, bylo považováno od starověku za platidlo (Mezopotámie, Pražské groše, stříbrný dolar, …). Stříbro krom své peněžní funkce vždy mělo i významné praktické a později průmyslové využití. Tím se podstatným způsobem odlišovalo od zlata a podobných investic (např. diamantů). Tato vlastnost na jedné straně způsobuje větší volatilitu stříbra, nabízí ale zajímavější možnosti zhodnocení.

V současné době je stříbro investory vnímáno na pomezí průmyslového a drahého kovu. Se zhoršující se globální ekonomickou situací lze očekávat jeho příklon ke vnímání stříbra jako drahého kovu. Investoři ho pomalu začínají nakupovat jako ochranu před ekonomickými problémy. V takovém případě má však význam kupovat zejména fyzické stříbro, nikoliv investovat nepřímo (rozdíl níže). Vzhledem ke velmi omezené nabídce je proto možný výraznější dlouhodobý tlak na cenu kovu.

Fyzický nákup stříbra

V současné době je fyzické držení stříbra pro investiční účely nejvíce rozšířené v USA, na Středním východě a v některých asijských zemích. V Evropě jsou pak na předních místech severské státy. V ČR dosud investoři upřednostňovali více zlato. Z důvodů vývoje poměru cen těchto dvou drahých kovů celosvětovému růstu popularity investičního stříbra se ale začíná i u nás stav pozvolna měnit.

S investičním stříbrem se můžeme setkat převážně ve dvou základních formách. Jedná se o ražené investiční mince a ražené či lité investiční stříbrné slitky (velké lité slitky = cihly).

Investiční stříbrné mince mají obvykle hmotnost 1 trojské unce (1 oz = cca. 31,1 g). Hlavní důraz je kladen na obsah ryzího stříbra, povrchové zpracování proto bývá horší než u mincí sběratelských. Lze se však setkat i s velmi kvalitními ražbami, cena takových mincí však obsahuje vysoké prémium a je tedy z hlediska samotné investice do kovu méně výhodná.

Investiční mince razí ve světě mnoho mincoven. Mezi nejznámější mince patří Silver Eagle (USA), Wiener Philharmoniker (Rakousko), Kookaburra (Austrálie) ale významné jsou i mnohé další.

Ražené a lité slitky – cihly se nabízejí v mnoha hmotnostech. Velikosti jsou odstupňovány v trojských uncích (10, 100, 1000 uncí), v Evropě občas i v gramech (20, 100, 250, 500, 1000, 5000 gramů). Ražba je běžnější u menších hmotností, lití u větších. Velké lité cihly jsou cenově výhodnější, menší ražené vypadají lépe.

Mezi známé světové výrobce patří např. Johnson Matthey, Engelhard, Pamp, Royal Canadian mint, A-mark, NTR, Heraeus, Credit Suisse a opět mnozí další.

Cena stříbra

Cena stříbra v amerických dolarech. Výkyv na grafu z roku 1980 způsobil tzv. Stříbrný čtvrtek

Stříbro se obchoduje na několika světových burzách. Hlavními jsou Nymex (USA), Londýn, Tokio a Dubai. Nezanedbatelnou roli z hlediska cenotvorby však hraje i mimoburzovní trh.

Aktuální světovou cenu stříbra lze zjistit např. na serveru http://www.silverprice.org. Cenu fyzického investičního stříbra v tuzemsku např. na serveru http://www.investicnistribro.cz. Je třeba si uvědomit, že cena fyzického stříbra zásadně závisí na formě a velikosti odběru. Obzvláště mince a menší ražené slitky budou vždy podstatně dražší než burzovní ceny vycházející z velkých kontraktů a často vypořádávané finančně. Podstatnou roli pak hraje prémium za ražbu a v neposlední řadě DPH, které je v ČR 20 %.

Troyská unce investičního zlata, včetně certifikátu

Investiční zlato je zvláštní forma zlata, která je používána jako investiční nástroj podobně jako například cenné papíry. Jedná se především o zlaté mince a slitky (cihly), které nejsou kupovány ze sběratelských, numismatických důvodů, ale jako investice, t.j. k uložení papírových peněz.
Zlato jako finanční aktivum

Zlato a jiné cenné kovy jsou aktiva, jak hmotná, tak likvidní (jednoduše obchodovatelná) na rozdíl od nemovitostí, která jsou hmotná ale nejsou likvidní.

Vezmeme-li v potaz jeho vysokou hustotu a hodnotu, uchování a přemísťování zlata je velmi jednoduché. Zlato nerezaví. V minulosti bylo taky velmi jednoduché ověřit, že mince měly deklarovanou hustotu zlata díky Archimédově zákonu. Dnes jsou ale některé kovy těžší než zlato, ale zato jsou levnější. Zatímco si někteří myslí, že zlato je něčím výjimečné na základě jeho kulturní hodnoty a použití jako peněz, jiní považují zlato za podobnou komoditu jako měď nebo olovo.

Fyzický nákup zlata

Anglický termín pro člověka, nakupujícího fyzické zlato do svého osobního vlastnictví, je „gold bug“ (česky zlatý brouk). Nakupují zlato ve víře, že se současný monetární a finanční svět zhroutí a jenom zlato si uchová svoji hodnotu. Mezi jiné důvody může patřit snaha schování hodnoty například před rodinnými členy nebo před daňovými úřady.

Investoři, kteří chtějí získat zlato do svého vlastnictví, je mohou nakoupit ve formě zlatých mincí nebo zlatých slitků (cihel, anglicky gold bars, bullion), o hmotnostech 1, 5, 10, 20, 1oz (Troyská unce nebo-li 31,103g), 50, 100, 250, 500 a 1000 gramů. Zlaté mince, které v současné době vydává Česká národní banka, se takto také daly použít, ale v poslední době je po nich mezi sběrateli taková poptávka, že jejich tržní cena vysoko převyšuje cenu obsaženého drahého kovu. Cena zlata (v přepočtu na jednotku hmotnosti) rapidně klesá jak s hmotností jednotlivého kupovaného slitku, tak s celkovým objemem obchodovaného zlata (např. některé burzovní ceny jsou uváděny pro 10 kg a více).

V reakci na osvobození investičního zlata od DPH vzniklo v Česku několik firem, které s investičním zlatem obchodují přes internet.

Nákup zlata kvůli jeho ceně

1 trojská unce kovového zlata

Nakup zlata je také možné provést bez jeho fyzické dodávky a to prostřednictvím takzvaných zlatých certifikátů nebo zlatých fondů (např. Central Fund of Canada – ticker CEF), který drží fyzické zlato a stříbro v alokované podobě. Některé investiční strategie považují nakup zlata za formu diverzifikace portfolia. Zlato může být zahrnuto v portfoliích jako forma zajištění proti katastrofám, které mají normálně negativní vliv na ostatní investiční instrumenty.

Z pohledu obchodníka obchodujícího měny je nákup zlata podobný měnové spekulaci. Například pokud se předpokládá, že dolar brzy oslabí, pro obchodníka, který obvykle obchoduje v dolarech může být nákup zlata a jeho pozdější prodání realizace zisku, pokud se předpoklad poklesu vyplní.

Další možností jak investovat do zlata je nákup ETF obchodovaného na burzách v Londýně či New Yorku, založení účtu u e-gold či podobných služeb nebo účast na Perth Mint Certificate programu (od 10 tis USD).

Do zlata lze investovat např. i pomocí warrantů – v takovém případě však vyrovnání probíhá ve finanční podobě a k fyzickému dodání kovu nedojde.

Nemovitost (kalk z lat. immobilium, to, co se nedá přemístit) je pozemek nebo stavba, spojená se zemí pevným základem. Může se např. jednat o dům, chatu, chalupu, garáž, zahradu, pole, louku, les, sad, park, rybník, pískovnu, zámek, továrnu, rozhlednu, altán atd. apod. Může se také jednat o byt nebo nebytový prostor s bydlením spojený (např.sklepní kóje, komora či parkovací místo v podzemní domovní garáži atd.).

Právní definice

Nemovitost je pro právní účely definována v § 119 odst. 2 občanského zákoníku jako pozemek nebo stavba spojená se zemí pevným základem.

Oceňování nemovitostí

Ve většině zemí existuje funkce znalce ceny nemovitostí. Znalec může oceňovat nemovitost:

dle právních předpisů, kdy odhadní cena nemusí v tomto případě vůbec odpovídat ceně tržní (tento postup je použit např. v ČR)

na základě minulých prodejů obdobných nemovitostí v dané lokalitě. Odhadní cena by měla odpovídat ceně tržní (tento postup je použit např. ve Velké Británii).

V některých zemích existují oficiální databáze cen prodaných nemovitostí (např. ve Velké Británii). V USA existuje pro každou oblast tzv. MLS databáze, ve které jsou shromážděny aktuální nabídky i minulé prodeje. Ve většině zemí světa ovšem takové databáze neexistují a tržní cenu nejsnáze určí dle svých zkušeností realitní makléř.

Deriváty jsou instrumenty, jejichž hodnota je odvozena z hodnoty tzv. podkladového aktiva. Jejich podstatou je forma termínového obchodu, tzn. že dochází k určitému zpoždění mezi sjednáním obchodu a jeho plněním. Mají obvykle podobu smlouvy mezi dvěma stranami: Tedy mohou, ale nemusí být cennými papíry. Základní typy derivátů jsou futures a jim podobné certifikáty nebo warranty, další pak jsou forwardy, swapy a opce.

Historie

Deriváty vznikají v polovině 20. století na plodinových burzách a v 70. a 80. letech zažívají boom, hlavně díky zvýšenému kolísání měnových kursů, úrokových sazeb a kursů cenných papírů. Toto kolísání přineslo větší riziko pro obchodníky na finančních trzích, kteří se chtěli proti zvýšenému riziku investování nějak pojistit. Výsledkem byl vznik nových finančních instrumentů, kterým se začalo říkat finanční deriváty. Největšími hráčí na trhu derivátů jsou americké banky.

Definice

Derivát je finanční instrument, který má následující vlastnosti:

Je odvozen od jiného, tzv. „bazického instrumentu“ (někdy „podkladový instrument“). Tím může být cenný papír, komodita atd. Změny v hodnotě bazického instrumentu pak ovlivňují hodnotu derivátu.

Má termínový charakter (obchody mohou být v tomto smyslu buď spotové, nebo termínové), tzn. že čas vypořádání obchodu je vzdálený od času sjednání obchodu (zahrnující především sjednání vypořádací ceny) více, než je dáno technickými možnostmi (např. spotové obchody na burzách jsou vypořádány během jednoho až 5 dnů – záleží na konkrétní burze a jejích technických možnostech). Tuto dobu si dohodnou smluvní strany.

Za sjednání derivátu se neplatí nic nebo minimální částka v poměru k hodnotě podkladového instrumentu. S tím je spojen tzv. pákový efekt – pokud např. na burze koupíte futures (podobný derivát jako forward, ale je burzovně standardizovaný) za 30 USD a jeho podkladovým instrumentem bude dluhopis o nominální hodnotě 1 000 000 USD, projeví se změna ceny dluhopisu o 20 USD (0,002 %) ve změně ceny futures také zhruba o 20 USD – v tomto případě se však bude jednat o 66 %. Rozdíl mezi vlastněním dluhopisu a futures na tentýž dluhopis je tedy podstatný, neboť u futures je dosahováno pákového efektu – zisky i ztráty jsou mnohem vyšší.

(anglicky share, tj. podíl) je cenný papír, který potvrzuje, že jeho majitel (držitel) je akcionář, tj. že vložil určitý majetkový podíl (kapitál) do akciové společnosti. Akcionář má různá práva. Např. je oprávněn podílet se na zisku společnosti formou dividendy a účastnit se na řízení společnosti mimo jiné tím, že je oprávněn hlasovat na valné hromadě, případně se podílet na likvidačním zůstatku společnosti v případělikvidace. Za závazky společnosti akcionáři neručí.

S některými akciemi se obchoduje na burzách cenných papírů, kde se tak určuje i jejich cena- v rámci nabídky a poptávky.

Charakteristika

Kapitál akciové společnosti vzniká emisí akcií a jejich prodejem na trhu, zpočátku za nominální hodnotu, která je na akcii vyznačena. Akcionáři je kupují, protože očekávají zisk jednak z vyplácených dividend, jednak z růstu kapitalizace akcie. Nákup akcií ve vhodné době může být dobrý způsob zhodnocení peněz, hodnota akcie může vzrůst až o stovky procent. Stejně tak je ale možný pokles cen akcií a ztráta peněz, které do nich akcionáři vložili. Proto je obchod s akciemi rizikový.

Akciová společnost neuvedená k obchodování na burze je soukromou firmou uzavřeného typu. Takové společnosti vznikají s úpisem akcií bez veřejné nabídky za předem určených upisovatelů – zakladatelů.

Účastí a hlasováním na valné hromadě se akcionář může podílet na rozhodování o společnosti, obvykle i na volbě jejího představenstva a podobně. Protože každá akcie znamená obvykle jeden hlas, může většinový akcionář, který vlastní „kontrolní balík“ akcií, o společnosti rozhodovat sám a někdy tak i poškodit menšinové akcionáře. Jejich zájmy proto musí chránit zákony.

Výkyvy ceny akcie

Cena akcie se v zásadě pohybuje na základě nabídky a poptávky. Jako každá komodita na trhu je i cena akcie tím vyšší, čím větší je poptávka, a tím nižší, čím větší je nabídka. Na změnách nabídky a poptávky se podílí řada různých faktorů, včetně očekávání. Tyto faktory se snaží odhalit a charakterizovat dvě disciplíny fundamentální analýza a technická analýza, každá pomocí jiných metod a přístupů k datům.

Podílový fond je nástrojem, který se využívá k investičním operacím. Podílový fond je jakýmsi souborem majetku. Rozděluje se do několika kategorií, podle účelu, obsahu a dalších faktorů. Podílový fond nemáprávní subjektivitu (na rozdíl od investičního fondu), je to tedy pouze jakýsi koš, který sdružuje aktiva. Je spravován investičními společnostmi, které řídí jejich fungování. Základní jednotkou fondu je podílový list, držitel podílových listů (investor) se nazývá podílníkem fondu. Otevřený podílový fond má oproti jiným formám investování řadu vlastností, které umožňují jeho použití ve velmi širokém okruhu investorů.

Důvody použití podílových fondů

Neomezené množství emitovaných podílových listů

Neomezená časová působnost fondu – fond se zakládá obvykle na dobu neurčitou

Profesionální správa majetku- investor nemusí sledovat vývoj trhů, protože se o jeho majetek stará profesionální správce

Volný vstup a výstup – podílník může kdykoliv do fondu vstoupit i vystoupit (nechat odkoupit podílové listy) za tržní cenu

Možnost diverzifikace rizik – fond obvykle obsahuje široké spektrum aktiv, tím pádem problémy spojené s jedním cenným papírem nemusí postihnout celou investici výrazným způsobem

Sdružovací efekt – díky velkému množství kapitálu fondu a investorů může i malý investor participovat na výnosech cenných papírů, které by díky omezenému jmění nemohl nakoupit

Dluhopis (obligace, z angličtiny bond) je dluhový cenný papír, který vyjadřuje závazek emitenta vůči věřiteli. Jedná se o zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky, vyplacení stanovených výnosů a povinnost emitenta splnit veškeré závazky. V České republice musí emitent podle zákona o dluhopisech žádat Českou národní banku o povolení k emisi dluhopisů, v případě municipálních dluhopisů vydávaných samosprávnými celky musí dát souhlas ministerstvo financí.

Na rozdíl od depozitního certifikátu dluhopisy využívají hlavně právnické osoby, vzhledem k jejich obvykle vyšším nominálním hodnotám. Ta podle zákona musí být minimálně 1 000 Kč, ale často bývá například 1 000 000 Kč.
Obchodování

Dluhopisy se převážně obchodují na mimoburzovním trhu, kde si jednotlivé strany obchodu přímo mezi sebou sjednávají podmínky obchodu. Mimoburzovní obchodování s sebou přináší určitou netransparentnost, jelikož kontrakty nejsou standardizované a nikde se uskutečněné obchody nezobrazují.
Názvy některých dluhopisů

Americké krátkodobé dluhopisy se splatností do jednoho roku se nazývají T-Bills – obvykle se vydávají na jeden, tři či šest měsíců. Nominální hodnota je 1000 dolarů. Patří mezi nejlikvidnější, tedy nejobchodovanější instrumenty na světě. Treasury Notes se jmenují dluhopisy, které mají splatnost od jednoho roku do deseti let. Ještě delší splatnost mají T-Bonds.

V Evropě je často možné zaslechnout výrazy „bund“ a „gilt“. „Bundy“ jsou německé dluhopisy, ten nejdůležitější má splatnost deset let a vzhledem k ekonomické síle a kreditibilitě Německa slouží jako srovnávací hladina pro ostatní evropské dluhopisy, co se úrokového výnosu týče. „Gilty“ představují původně dluhopisy vydávané Bank of England, anglickou centrální bankou. Název získaly kvůli pozlacenému okraji, který tyto dluhopisy měly. „Gilty“ jsou obecně dluhopisy Velké Británie, Irska či Jižní Afriky, pokud ovšem někdo mluví o „giltech“ bez bližší specifikace, má na mysli britské dluhopisy.
Cena dluhopisu

Dluhopis jsou cenné papíry, které nesou s určitou pravidelnou periodou kupón, který je většinou stanovený jako procentní poměr k nominální hodnotě dluhopisu. Z toho vyplývá hlavní riziko tohoto instrumentu. Pokud se změní úrokové sazby, změní se i cena, za kterou lze prodat či nakoupit tento cenný papír. Cena se vypočítává diskontováním budoucích toků na současnou hodnotu. Vnímání úrokových měr, kterými se cena diskontuje, ovlivňuje právě riziko. U dluhopisů se jedná především o úrokové riziko. Cenu jako i jiné finanční instrumenty ovlivňuje kromě rizika i likvidita.

Likvidita dluhopisů

Činitelem, který ovlivňuje tržní cenu dluhopisů (odkaz), je nízká likvidita, která se může projevit například vyšším rozpětím mezi nákupní a prodejní cenou. Například pokud by si investor koupil české státní dluhopisy, především se mu mohou vyplatit, pokud je bude držet do splatnosti, kdy tomuto riziku není vystaven. Likvidita českých státních dluhopisů oproti německým či americkým je velmi nízká.